﻿
&names=date,name,shortName|
*,"65. peruť","No. 65 Sqn"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"65. peruť vznikla 1. srpna 1916 z jádra roje poskytnutého výcvikovou stanicí v Norwichi. K výcviku používala různé typy letounů, než v říjnu 1917 odletěla s Camely do Francie. Zpočátku létala obranné hlídky nad západní frontou. Od února 1918 začala útočit na pozemní cíle a lehkými pumami napadala nepřátelské jednotky a postavení na bojišti. V srpnu 1918 se přesunula do belgického pobřežního sektoru, kde doprovázela denní bombardéry útočící na nepřátelské základny a poskytovala krytí spojeneckým jednotkám postupujícím do Belgie.
Do konce války si 65. peruť nárokovala více než 200 vítězství. Sloužilo u ní třináct es, mezi nimi Arthur Jones-Williams, který se v roce 1929 pokoušel o rekordní dálkové lety. V únoru 1919 se peruť vrátila do Británie a 25. října byla rozpuštěna.
Historie po první světové válce
Dne 1. srpna 1934 byla 65. peruť obnovena s Demony, ale během habešské krize přicházela o personál odvelovaný na Blízký východ a byla proto zredukována na kádr. Od července 1936 byla znovu doplněna na plný stav a současně byly zbývající Demony nahrazeny Gauntlety. V červnu 1937 přešla na Gladiatory a v březnu 1939 na Spitfiry.
V červnu 1940 létala útočné hlídky nad Francií a zeměmi Beneluxu, aby kryla evakuaci spojeneckých sil z Dunkerque. Z Hornchurch se účastnila bitvy o Británii až do konce srpna, kdy byla přesunuta do Skotska. V listopadu se vrátila na jih a v lednu 1941 zahájila útočné sweepy nad Francií, než se přesunula do Lincolnshire. Několik dalších útočných operací však později podnikla přes předsunutá jižní letiště.
V říjnu 1941 dostala Spitfiry V, které následující rok používala k útokům na nepřátelskou dopravu v malé výšce a k průzkumu lodní dopravy ze základen v jižní Anglii. Po přesunu do Skotska v říjnu 1942 zahájila v lednu 1943 se Seafiry výcvik přistání na palubě cvičné letadlové lodě Argus v přípravě na budoucí obojživelné operace. V březnu však byla přesunuta do Cornwallu ke stíhacím hlídkám a doprovodu bombardérů. V červnu se připojila k Second Tactical Air Force a v prosinci přezbrojila na Mustangy, používané jako stíhací bombardéry při přípravě na vylodění v Normandii.
Koncem června 1944 už sídlila v Normandii a prováděla útoky na pozemní cíle až do září, kdy se přesunula do East Anglie a doprovázela těžké bombardéry Bomber Command při denních náletech nad Německem. V lednu 1945 byla přesunuta do severního Skotska k doprovodu úderných křídel Coastal Command při protilodních operacích u Norska a Dánska. V květnu 1945 se vrátila do East Anglie a znovu přešla na Spitfiry.
V červnu 1946 začala Spitfiry nahrazovat Hornety a následující měsíc se přesunula do Yorkshire. V prosinci 1950 začala dostávat Meteory F.4, ty však přicházely pomalu, takže v dubnu 1951 už byla vybavena Meteory F.8. V srpnu 1951 se přesunula do Duxfordu, kde strávila následujících deset let. Od prosince 1956 začaly přicházet Hawker Huntery, které zůstaly její výzbrojí po zbytek působení ve stíhací roli. Dne 31. března 1961 byla rozpuštěna.
Dne 1. ledna 1964 byla obnovena v Seletaru jako jednotka protiletadlových řízených střel Bloodhound 2 a 30. března 1970 byla znovu rozpuštěna. Od 1. září 1970 do 17. června 1974 bylo její číslo přiděleno 226 Operational Conversion Unit a poté od 31. prosince 1986 do 30. června 1992 části 229 OCU. K tomuto poslednímu datu byla 229 OCU přeznačena na 56 (Reserve) Squadron."
